Pracujete v současné době jako výkonný ředitel firmy GREYCORTEX a zároveň jste jejím spoluvlastníkem. Co je konkrétní náplní Vaší práce?
Já tomu říkám „ředitel cirkusu,“ ale kolegové mi nechtěli povolit dát si to na vizitku, takže tam mám CEO. Mým úkolem bylo zpočátku zajistit to nejpodstatnější pro náš startup, to je mít produkt, mít tým a investora. To se mi podařilo. Teď se věnuji dennodennímu vedení týmu a starám se o to, aby firma dále rostla. Snažím se být na cestě ke globální firmě, protože být jen mezinárodní dnes už nestačí. Abychom přežili a prosperovali, musíme být globální.
Působil jste na vysokých pozicích v úspěšných firmách – Moravia IT, AVG, Konica Minolta – co Vás vedlo k založení vlastní společnosti?
Vedly mě k tomu mé pracovní zkušenosti. Zažil jsem na vlastní kůži dvakrát úspěšný startup firem. Firmy, ve kterých jsem dříve pracoval, Moravia IT a AVG, se podařilo dostat z podmínek té klasické české garážovky až po úspěchy mezinárodních rozměrů. To mě inspirovalo, prošel jsem si s nimi cestu z té „garáže“ až na výsluní a viděl jsem, že to jde. Když jsem nastupoval do AVG, měl jsem zaměstnanecké číslo 65, když jsem po pěti letech odcházel jako Business Operations Manager, měli jsme v týmu přes 700 lidí. Zkušenosti jsem získal také jako ředitel IT ve firmě Konica Minolta, se kterou teď úzce s GREYCORTEXem spolupracujeme.
Už za doby studia jste pracoval na částečný úvazek jako programátor a IT konzultant. Doporučil byste dnešním studentům IT práci při studiu? Jak na to pohlížíte z pohledu tehdejšího studenta a dnešního zaměstnavatele?
Při studiu jsem pracoval na částečný úvazek, to je pravda, ale minimálně poslední dva roky studia PEF MENDELU jsem pracoval už na plný. Na závěrečné státnice jsem si vzal čtrnáct dní dovolené a hned po státnicích opět do práce. Nedoporučuji… Přesto nakonec státnice dobře dopadly. Z pohledu vlastníka firmy a zaměstnavatele: GREYCORTEX je přímo postavený na studentech. Většina našich zaměstnanců studuje vysokou školu, nebo dodělává doktorát. My si je během jejich pracovního poměru postupně vychováváme. Podstatné pro nás je, aby člověk uměl přemýšlet, doučit se „technikálie“ jde vždy. Obecně si myslím, že pracovat v průběhu školy studentský život nekrátí, ale obohacuje. Poznání praxe pomáhá k dokončení studia. Člověk zjistí, že existují i jiné typy úloh než napsání semestrální práce nebo složení zkoušky. V Brně je obrovskou výhodou velké množství kvalitních IT firem, takže by byla škoda toho při studiu nevyužít.
Vaše firma vznikla v roce 2016, ale určitě to nebylo „na zelené louce.“ Ve Vašem životopise předchází samotnému založení firmy devítiměsíční příprava na vlastní podnikání. Co to přesně znamená? Kolik úsilí je za tím skryto?
Člověk do toho musí dát bez nadsázky úplně všechno – osobní život, finance – neměl jsem v té době příprav žádné příjmy, šel jsem do obrovského risku. Našemu produktu jsem ale bezmezně věřil. I když to kolikrát při různých jednáních vypadalo beznadějně, vydržel jsem. Pokud mohu, radím všem, co uvažují o vlastním podnikání, aby do toho určitě šli, ať se vědomě rozhodnou pro toto riziko. Nechtěl bych, aby Česká republika byla „montovnou“ IT expertů. Máme spoustu šikovných lidí s obrovským potenciálem pro založení vlastní úspěšné firmy. Můžeme vychovat další generaci odvážných, kteří to předají dál. Kdyby se někteří z mých zaměstnanců rozhodli po čase pro založení vlastní firmy, bylo by mi to na jednu stranu velmi líto, na druhou stranu bych je stoprocentně podpořil.
Vaše firma nedávno založila první mimoevropskou pobočku v Japonsku. Jaký je hlavní rozdíl mezi podnikáním u nás a v Japonsku? Co Vás nejvíc překvapilo?
Měl jsem štěstí, že jsem tři roky pracoval v japonské společnosti Konica Minolta jako ředitel IT, takže mi japonská firemní kultura nebyla úplně neznámá. Je to nicméně něco jiného pracovat v japonské firmě u nás, anebo mít firmu v Japonsku. Ten střet kultur je pro mě stále šokující a musím se přiznat, že mentalitě Japonců ještě úplně nerozumím. Bez toho, že by naši pobočku v Japonsku vedl člověk – Milan Fujita, který v Japonsku desetiletí žije, má tam svou rodinu a dlouhodobě zná tamější prostředí, by to asi nešlo. Na druhou stranu bych rád v našem podnikatelském prostředí uplatnil japonskou důslednost a určitou posvátnost dohody, jak písemné, tak i ústní, což u nás bohužel není úplně praxí.
Na PEF MENDELU jste absolvoval v roce 2001 Systémové inženýrství. Jak vzpomínáte na dobu svých studií?
Asi nejsem ten správný typ studenta, abych mohl na toto přesně odpovědět. Jak už jsem řekl, při studiu jsem pracoval, a to z větší části na plný úvazek, takže denní studium jsem navštěvoval spíše dálkově. Docela jsem s tím bojoval. I vyučujícím, oprávněně, to způsobovalo problémy. I když jsem si ale studium tímto způsobem zkomplikoval, šel bych do toho znovu.
Který z předmětů na PEF MENDELU Vám dal tzv. nejvíce zabrat?
Byli jsme první ročník oboru Ekonomická informatika, takže náplň našeho studia tvořily i předměty typu rostlinná výroba, živočišná výroba – to mi dalo skutečně zabrat. Na PEF MENDELU jsem bojoval s finančními předměty, o kterých jsem si tehdy myslel, že je nebudu příliš potřebovat. S odstupem let jsem rád, že tyto znalosti mám. V oboru IT jsem naopak neměl nikdy problémy.
Produkt Vaší firmy se jmenuje MENDEL. Jeho hlavní vlastností je využití prvků umělé inteligence pro odhalování kyberbezpečnostních hrozeb. Proč jste použil jméno po J. G. Mendelovi?
Mít kvalitně nazvaný produkt ještě před jeho uvedením na trh je strategická otázka. Prioritou je, pokud míříte na mezinárodní trhy, aby ho uměli zákazníci na celém světě dobře vyslovit, aby název již sám o sobě něco evokoval. Jméno Mendel táhne! Lidé rozumí Mendelovu odkazu, používáme v podstatě podobný princip práce matematických kombinací. Zároveň jsme hrdí Brňáci! Brno a Mendel prostě budou patřit vždy k sobě. A je dobré, když si mezinárodní uživatelé toto všechno spojí a začnou se více zajímat i o Českou republiku. Studium na Mendelově univerzitě samozřejmě mé myšlenky tímto směrem jen potvrdilo.
Vaše firma se zabývá zabezpečením sítí, analýzami síťové komunikace a dat, umělou inteligencí a problematikou strojového učení. Jak se takový produkt marketingově nabízí?
Řešíme problém prodeje produktu, který se špatně popisuje, dokud s ním uživatelé nemají osobní zkušenost. V počátcích počítačové gramotnosti nebyl obecně znám termín počítačový vir. Dnes už každý ví, že v počítači nějaký antivirový program má. Náš produkt MENDEL pomáhá soukromým společnostem, státním podnikům i vládám chránit je před kybernetickými hrozbami, které by ohrozily jejich citlivá data nebo obchodní tajemství. Naším úkolem je zákazníkům vysvětlit, že černá zóna, která jejich data ohrožuje, je tak velká, že je potřeba přidat ještě další hladinu bezpečnosti. Bohužel některé společnosti k tomuto problému zaujímají postoj v duchu tvrzení „nám se to ještě nestalo.“ Až se to však stane, je to velký problém a hlavně je to zbytečné.
Dokázal byste jednou větou charakterizovat Vaše studium na PEF MENDELU?
Dal jsem to!