V šermu šavlí se stal mistrem České republiky, trénuje další sportovce, pracuje pro Red Bull a stojí v čele Studentské unie PEF. Kryštof Král, student Managementu obchodu a služeb na PEF MENDELU, letos za své sportovní úspěchy a reprezentaci univerzity získal Cenu rektora. V rozhovoru vypráví o své cestě k vrcholovému šermu, o tom, proč si vybral právě PEFku a jak mu univerzita pomáhá skloubit studium se sportem. Prozrazuje také, co mu přineslo působení ve studentské unii, jak vznikl projekt DialoQ a kudy vedla jeho cesta k práci pro Red Bull.

Kryštofe, letos jste získal Cenu rektora MENDELU za své sportovní výsledky a reprezentaci univerzity. Co pro vás toto ocenění znamená?

Jsem rád, že se mi ta dřina vrací. Hlavně taky kvůli rodičům, kteří mě vždycky podporovali. Jsem rád, že vidí, že to má smysl. Šermu se věnuju už patnáct let a minulý rok se mi podařilo vyhrát mistrovství České republiky v šavli. Je příjemné vidět, že ta práce přináší výsledky.

Jak byste přiblížil svou disciplínu lidem, kteří závodní šerm moc neznají?

Je to jeden z nejstarších sportů vůbec a zakládající sport novodobé olympiády. V šermu existují tři disciplíny – fleret, kord a šavle. Já soutěžím v šavli. Ta je oproti ostatním rychlejší a technicky náročnější. Člověk musí pořád přemýšlet, co udělá, ale zároveň má na rozhodování strašně málo času. Můj trenér říká, že je to jako šachy ve sprintu.

Jak jste se vlastně k šermu dostal?

Začínal jsem v menším klubu ve svém rodném Brandýse nad Labem. Bylo to víceméně jako kroužek. Měli jsme tam ale trenéra z klubu SK Houštka, který nás už jako malé kluky dokázal namotivovat k tréninku. Všechny nás to bavilo. Postupně jsem začal jezdit trénovat do reprezentačního centra v Brně. Nikdy jsem nebyl žádný velký talent, vždycky jsem hlavně dřel, a proto jsem chtěl mít co nejlepší tréninkové podmínky.

Kam až vás tahle snaha o co nejlepší tréninky zavedla?

V maturitním ročníku jsem se na rok odstěhoval do Francie, kde jsem trénoval na juniorské šermířské akademii v Orléans. Měl jsem štěstí, že mě rodiče dokázali finančně podpořit. Svaz ani nikdo jiný mi pobyt nefinancoval, takže bez jejich podpory bych si něco takového nemohl dovolit. Na akademii jsem se dostal hlavně díky kontaktům. Na té nejvyšší úrovni je svět šermu poměrně malý, nepohybuje se v něm tolik lidí, takže se všichni tak nějak známe.

Jak na období ve Francii vzpomínáte?

Měli jsme tam francouzského trnéra, který byl sice ještě mladý, ale byl po odborné stránce obrovská kapacita. Lidsky jsme si ale vůbec nerozuměli. Bylo to tak náročné prostředí, že jsme se před tréninky skoro klepali. Strávil jsem tam celý rok, ale kvůli trenérovi jsem už nechtěl dál pokračovat. Trochu mi to tehdy vzalo chuť do šermu. Nakonec jsem šel do Sokola Brno, kde byly dobré podmínky pro trénink, a tam mě to zase chytlo. V Brně trénuju dodnes, i když na závodech pořád reprezentuju svůj původní klub SK Houštka.

Čemu všemu se dnes v šermu věnujete?

Pořád sám závodím, ale třetím rokem se v Brně věnuju také závodnímu koučování. Nejsem klasický trenér. Kluci, které koučuju, mají svého hlavního trenéra a já se s nimi zaměřuju především na závodní techniku, strategickou přípravu nebo videorozbory utkání. Pracuju s menším počtem sportovců, se kterými jezdím na závody, vyhodnocuju jejich výsledky a sleduju jejich formu. Pravidelně koučuju tři kluky z Brna, další za mnou dojíždějí z Opavy a Brandýsa nad Labem. Na závodech se věnuju také dvěma závodnicím, Američance a Australence, které reprezentují Českou republiku.

Jak jste se k trenérství dostal a co vás na něm baví?

Šerm mě vždycky zajímal a chtěl jsem mu opravdu rozumět. Během své závodní kariéry se mě ostatní šermíři často ptali na různé tipy a rady. Já jsem jim je dával a postupně jsem je začal i trochu trénovat. Dneska mě trenérství možná baví ještě víc než samotné závodění. Rád s těmi lidmi pracuju, připravuju je na zápasy, vyhodnocuju jejich výsledky a společně hledáme, co můžeme zlepšit.

Jak jste se rozhodoval, co budete po maturitě studovat a na kterou vysokou školu půjdete?

Vždycky jsem měl v plánu jít do Brna kvůli šermu. Chtěl jsem trénovat v Sokole, kde jsou podle mě nejlepší tréninkové podmínky v republice. Původně jsem přemýšlel o studiu na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Přišlo mi to jako logický krok, ale nebyl jsem si tím úplně jistý. Do maturity jsem šermu obětoval prakticky všechno. Nebyl jsem ani na svém maturitním plese, protože jsem pořád jezdil na závody nebo soustředění. Tehdy jsem si ale řekl, že nechci všechno podřizovat jenom sportu. Vždycky mě zároveň táhlo k marketingu a obchodu, takže jsem se nakonec rozhodl pro PEFku. Podal jsem přihlášku, vyšlo mi to a dneska studuju Management obchodu a služeb. Jsem spokojený, neměnil bych.

Jak se vám dnes u nás na Provozně ekonomické fakultě MENDELU studuje?

Nejvíc se mi tu líbí přístup pedagogů. Nepřipadám si tady jako voják v řadě. I s vedením fakulty se dá úplně normálně pokecat, potkat se na akcích a promluvit si s nimi. Taky na studijním oddělení mi vždycky vycházejí vstříc. Samozřejmě tu existuje vzájemný respekt mezi studenty a vyučujícími, ale zároveň je celé prostředí mnohem přátelštější.

Jak se vám daří skloubit studijní povinnosti s tréninky a závody?

Na fakutlě mám jako sportovec individuální studijní plán, takže si můžu přizpůsobovat školu tak, aby to vyhovovalo mým aktivitám. Když potřebuju řešit docházku nebo rozvrh, vždycky se na studijním oddělení a s vyučujícími dokážeme domluvit. Zároveň využívám podporu Centra sportovních aktivit MENDELU, díky kterému pobírám sportovní stipendium.

Když se bavím s kamarády z reprezentace, kteří studují na jiných vysokých školách, vidím, že přístup univerzity je u nás mnohem vstřícnější. Mám daleko větší možnosti, jak si studium přizpůsobit svým sportovním povinnostem, a všechno se mi díky tomu plánuje snadněji. Tohle mi přijde na MENDELU jedinečné. A už jenom to, že univerzita poskytuje sportovní stipendia a záleží jí na tom, aby se studenti mohli realizovat i v jiných činnostech než jen ve studiu, mi přijde fantastické.

Vedle sportu se zapojujete také do studentského života na fakultě. Jak to začalo?

Ze začátku jsem se studentských a seznamovacích akcí moc neúčastnil. Na předškolovák jsem nemohl kvůli šermířskému soustředění a na prvákoviny jsem zase nedorazil kvůli tréninku. Postupně jsem ale začal trávit hodně času s lidmi ze SUPEF a do spolku jsem vstoupil až ve druhém semestru prvního ročníku. Časem jsem se zapojoval čím dál víc, až jsem se dostal do vedení. Dneska jsem předsedou Studentské unie PEF.

Jaké akce teď ve SUPEFce připravujete?

Moje oblíbená akce je Tour de Pub. Tu jsem taky dvakrát vyhrál! Pořádáme taky Karneval na ledě, který jsme uspořádali loni poprvé. Vymyslíme si kostýmy a vyrazíme společně bruslit. Letos navíc poprvé chystáme ve spolupráci s Red Bullem Game Night, kde budou herní automaty, konzole, soutěže a Red Bull zóna.

Na fakultě se podílíš také na projektu DialoQ. O co jde a jak vznikl?

DialoQ jsme rozjeli v roce 2025. Chtěli jsme navázat na projekt Lidé z praxe, který tady dřív býval, ale trochu ho ozvláštnit. Přišel s tím kamarád Vojta, který ten nápad vymyslel. Dali jsme dohromady tým lidí a zveme do posluchárny zajímavé hosty, jako jsou Petr Mára, Martin Vymětal, Vojta Toman nebo Eliška Vírová. Funguje to jako živý podcast, při kterém může publikum pokládat hostovi vlastní otázky. A potom následuje networking přímo v prostorách fakulty. Většinou jsme na střeše nebo v Design Labu, kde máme připravené občerstvení. S hostem se tam můžeme bavit neformálně, strávit s ním zbytek odpoledne, dát si sklenku vína a podobně. Na dialog i networking může přijít každý. Není to jenom o tom přijít na přednášku, poslechnout si někoho zajímavého a odejít. Všichni mají navíc možnost se s těmi lidmi opravdu potkat a pobavit se s nimi.

Jak jste se dostal ke své současné práci pro Red Bull?

Já mám obecně takový přístup, že na všechno říkám ano a jdu do toho. Jako předseda SUPEF se s Red Bullem potkávám při pořádání akcí a jako sportovec jsem tu značku znal i díky sponzoringu. Vždycky se mi líbila. Na jedné afterparty po DialoQ jsem se začal bavit s manažerkou Red Bullu. Řekla mi, že hledají lidi, jako jsem já, a jestli se nechci přihlásit. Tak jsem to zkusil. Na tu pozici se podle toho, co vím, hlásilo asi sto lidí a vybrali dva. Je to hlavně o tom, jaký jsi člověk, a nesmíš být úplně zakřiknutý.

Co je náplní vaší práce pro Red Bull a co vás na ní baví?

Teď pracuju například na Wings Cupu, připravuju eventy a domlouvám různé akce. Mám tam poměrně velkou volnost. Kdybych se chtěl víc zaměřit třeba na obchod, tak je to taky možné. A nemusím chodit každý den na osm hodin do kanceláře, což mi vyhovuje. Líbí se mi, jak ta firma přemýšlí, její duch a vztahy mezi lidmi. Kdyby tam byla možnost rozumného kariérního růstu, tak bych rád zůstal. Zároveň se ale nechci zaškatulkovat jenom do jedné oblasti. Jsem otevřený dalším příležitostem.

Jak vypadá váš běžný den?

Jsem zvyklý vstávat v půl šesté, v sedm mám trénink, potom jdu do školy a pak do práce. Často se stává, že počítač zavírám až v jednu ráno, protože do noci pracuju. Ale já jsem takhle zvyklý fungovat. Pořád musím něco dělat. Nedávno jsem měl volno, byl jsem doma v Brandýse, a už po jednom dni mi to vadilo. Hned jsem hledal, co bych mohl dělat. Hodně mi pomáhá, že pracuju se skvělými lidmi. Především v SUPEF mám kamarády, které mám opravdu rád. Trávíme spolu čas i mimo školu, chodíme se bavit, a právě to mě nabíjí energií.

Co byste na závěr poradil studentům, kteří na PEF MENDELU teprve nastupují?

Určitě bych jim doporučil zapojit se do Studentské unie PEF. SUPEFku budu propagovat furt, protože je to nejlepší, co mě na škole potkalo. Jsem s těmi lidmi pořád, i když nemusím. Pořádáme akce, kterých se rád i účastním, ne jen organizuju. Při fungování v SUPEFce nasbíráte zkušenosti, budete komunikovat s různými partnery, pořádat akce a zároveň si uděláte přátele na celý život. Jsem moc rád, že jsem šel právě na PEFku. Jsem tady spokojený a neměnil bych.

Všechny aktuality a rozhovory