Martin Lakomý z Ústavu managementu loni získal prestižní Fulbrightovo stipendium, díky kterému strávil rok výzkumu na americké univerzitě v Syracusách. Jeho práce se zaměřuje na společenské důsledky stárnutí, zejména na situaci starších zaměstnanců na trhu práce a jejich roli v rodině. V rozhovoru se dozvíte, proč se rozhodl konat svůj výzkum v USA, co ho během pobytu překvapilo a jaké inspirace si odnáší. 

Čím se na Ústavu managementu zabýváte? 

Dlouhodobě se věnuji sociální gerontologii, což je studium společenských důsledků stárnutí. Můj výzkum se zaměřuje na dvě oblasti: situaci starších zaměstnanců na trhu práce v kontextu digitalizace a situaci starších lidí v rodině. Společným tématem jsou tzv. transfery času a peněz v rodině. To zahrnuje například situace, kdy rodiče financují vzdělání svých dětí, které se pak na oplátku starají o své rodiče ve stáří nebo nemoci. Obě tyto roviny mají významný dopad na ekonomickou stabilitu rodin a jejich schopnost zůstat aktivní na trhu práce. 

Co konkrétně jste v Americe zkoumal? 

Zabývám se tím, jak podpora prarodičů v rodině souvisí s hodnotovou orientací. Již desítky let sledujeme posun od kolektivistických hodnot směrem k individualistickým, zejména v západních společnostech. Individualismus a kolektivismus jsou sociologické termíny, které definujeme podle toho, zda v životě klademe větší důraz na osobní svobodu (individualismus), nebo upřednostňujeme vztahy s dalšími lidmi (kolektivismus). Zajímá mě, jak se tato proměna projevuje v rodinném životě a jak ovlivňuje vzájemnou podporu a péči mezi generacemi.

Co máte na mysli podporou prarodičů v rodině? 

Ve svém výzkumu považuji za klíčové rozlišit dva typy podpory: instrumentální a emocionální. Instrumentální, tedy praktická podpora, zahrnuje činnosti jako hlídání vnoučat, vožení do školky a péči o ně, když jsou nemocné. Je to podpora zaměřená na konkrétní pomoc. Emoční podpora je naopak o sdílení zážitků, diskusi o životních otázkách a poskytování rad. 

Bylo něco, co vás ve vašem výzkumu překvapilo? 

Zajímavý byl trend v míře individualismu za posledních 30 let. Přestože by se dalo očekávat, že v USA poroste, data tento předpoklad nepotvrzují. A nakonec i mladší generace se během stárnutí více orientuje na kolektivní hodnoty. Takže míra individualismu zde zůstává poměrně stabilní.  

Co se péče prarodičů týkalo, zjistili jsme, že individualističtí prarodiče jsou méně ochotni poskytovat praktickou pomoc. Na druhou stranu jsme nenalezli souvislost s individualismem ani u ochoty poskytovat emocionální podporu.   

Čím si tento výsledek vysvětlujete?   

Podobné vzorce vidíme i v evropském srovnávacím výzkumu. Praktická podpora je běžnější v jižní Evropě, protože se jedná o tradičnější společnosti s nižší dostupností formální předškolní péče. Lidé jsou zde více nuceni se vzájemně podporovat a zajišťovat praktickou pomoc v rámci rodiny. Naopak v liberálnějších zemích, kde základní péči často zajišťuje stát, mají prarodiče více času na trávení volného času s vnoučaty a budování vztahů. Emoční podpora a společné zážitky jsou zde proto častější. 

Jak lze tyto rozdíly promítnout do vašeho výzkumu v Americe? 

Tradičně vychovaní Američané nebo ti, kteří v rodině plní určitou nezbytnou funkci, se častěji zaměřují na poskytování praktické péče. Emocionální podpora je častější u vzdělanějších a majetnějších vrstev. Takoví lidé si například mohou dovolit chůvu pro rutinní praktické činnosti spojené s péčí o dítě a následně s nimi trávit více času věnovaného společným volnočasovým aktivitám. 

Proč jste tento výzkum jel provádět právě do Ameriky? 

Měl jsem pro to profesní i osobní důvody. V České republice chybí dostatek dat, která pro svůj výzkum potřebuji. Nelze je získat na dálku – je nutné přijet do USA a studovat je přímo na místní univerzitě. Z osobní perspektivy nás s manželkou lákalo poznat americkou kulturu, zažít něco nového a učit se od kolegů na špičkové univerzitě.  

Co je to Fulbrightovo sipendium? 

Fulbrightovo stipendium je prestižní program, který vznikl ve 40. letech jako výsledek spolupráce americké vlády s ostatními zeměmi světa. Zaměřuje se na podporu vědců, učitelů a studentů. V Americe je Fulbrightovo stipendium široce uznáváné a veřejnost si ho spojuje s vysokou úrovní vzdělání a akademického úspěchu.  

Jak moc náročné bylo stipendium získat? 

Žádost jsem začal připravovat na jaře 2020. Nejprve jsem vyhledal americké instituce, které se zabývají podobnými tématy jako já, a poté jsem oslovil konkrétní lidi a společně jsme vytvořili projekt a dohodli se na podmínkách spolupráce. Na základě toho jsem mohl podat žádost o přidělení stipendia. Po dlouhém procesu příprav a jednom neúspěšném podání jsem na podzim 2023 vycestoval. 

Jaké byly vaše první dojmy ze Syracus? 

Syracusy jsou rozlohou srovnatelné s Brnem. Nesou jméno po svém sicilském protějšku. V Americe se města často pojmenovávají podle známých míst z celého světa. Kousek od nás se nacházelo městečko Moravia, Řím nebo Mexico. Častokrát se nám stávalo, že jsme při hledání obchodů či služeb na internetu narazili na výsledky z Itálie, což nás mnohdy zmátlo.  

A co dojmy z americké kultury? 

Mnohé stereotypy, které jsme znali z filmů, se ukázaly jako pravdivé. V ulicích se proháněla velká nabušená auta a z reproduktorů se ozývala ohlušující hudba. Překvapilo nás ale, jak málo lidí se pohybovalo pěšky – většina lidí jezdí v autech. 

Jak se vám líbilo na americké univerzitě? 

Kampus Syracuské univerzity je obrovský. Tyčí se na kopci nad městem a svou architekturou připomíná Bradavice, Harvard nebo Oxford. Je to impozantní místo, které na vás udělá silný dojem. Univerzita je v podstatě samostatné město s vlastním obchodním centrem, množstvím ubytování a obrovskými sportovišti. 

Našel jste tam něco inspirativního? 

Především administrativní aparát, který se efektivně stará o finance a projekty. Díky tomu mají akademici mnohem větší prostor pro odbornou práci. Dalším příjemným aspektem bylo zapojení studentů do výzkumu. Týmová spolupráce zde byla skvěle organizovaná a každý článek a projekt vznikal v rámci týmu, kde byly jasně definované role.  

Cestoval jste se dvěma dětmi a manželkou. Jak jste to s rodinou v jiném prostředí zvládali? 

Obrovsky jsme si to užili. Bylo to pro nás plné zážitků. Poznávání nové kultury, nového města, cestování… Velmi nás to jako rodinu semklo a měli jsme dost času trávit čas společně. 

Všechny aktuality a rozhovory