Akademický senát podpořil Svatopluka Kapounka 11 z 12 hlasů, a čeká ho tak druhé funkční období v čele Provozně ekonomické fakulty MENDELU. Výsledek volby vnímá především jako potvrzení soudržnosti fakulty. Po letech stabilizace se chce soustředit na její další rozvoj. V rozhovoru, který vznikl zhruba hodinu po jeho znovuzvolení, se ohlíží za úspěchy i nejtěžšími okamžiky prvního funkčního období a představuje své plány do budoucna. Jak se za čtyři roky změnil jeho pohled na vedení fakulty a kam by ji chtěl posunout dál? Přečtěte si rozhovor s děkanem PEF MENDELU Svatoplukem Kapounkem. 

Na začátek jedna jednoduchá otázka. Byl jste zvolen na další čtyři roky do čela fakulty. V akademickém senátu vás podpořilo 11 z 12 volitelů. Máte z toho radost? 

Mám radost primárně z toho, že se nám podařilo fakultu stmelit. Že fakulta funguje jako jedno společenství a nestojí tu proti sobě skupiny lidí, které by mezi sebou bojovaly, což je vždy pro všechny ztrátou času, kterého máme málo. Tak jak vnímám jiné vysoké školy, musím říct, že je to skoro zázrak. Výsledek hlasování proto vnímám jako potvrzení toho, že fakulta drží pohromadě a lidé si osvojili některé vize, které jsem se snažil v minulém období komunikovat. Lidé jsou většinou motivovaní do další práce a v budoucím směřování fakulty vidí smysl. Během mého prvního funkčního období se samozřejmě staly i chyby, ale mám pocit, že fakulta v zásadě souhlasí s tím, abych pokračoval. Mám dojem, že jsou tu lidé spokojení.   

Když se ohlédnete za prvním funkčním obdobím, jak byste ho charakterizoval? 

Když jsem v roce 2023 nastupoval do funkce, mým hlavním cílem bylo zlepšit vnímání fakulty a zvrátit s tím spojený propad zájmu o studium. Právě na zvýšení zájmu o naše studijní programy jsem dnes nejvíc hrdý. První tři roky mého působení ale byly především ve znamení stabilizace. Až v letošním roce jsme začali určovat nový směr fakulty. Období stabilizace skončilo a já se teď nejvíc těším na to, že budeme moct budovat a pustit se do nových skvělých věcí pro naše studenty i veřejnost. 

Jak se podařilo počet uchazečů zvýšit a co k tomu přispělo? 

V posledních dvou letech jsme zaznamenali průměrný meziroční nárůst počtu uchazečů přesahující i 22 %, což je vynikající výsledek, a to i ve srovnání s ostatními ekonomickými fakultami v Česku. Letos jsme přijímali každého čtvrtého zájemce o studium, což má pozitivní dopad zejména na kvalitu vzdělávacího procesu. Podařilo se nám také posílit povědomí o fakultě jako o stabilní instituci, která nabízí kvalitní vzdělání. Reakreditovali jsme stávající studijní programy, což vedlo především ke zjednodušení průchodu studiem. Větší prostor jsme dali předmětům, které odpovídají současným požadavkům na vzdělávání a přispívají k lepšímu uplatnění absolventů na trhu práce, jiné jsme zrušili nebo omezili. Myslím, že právě to zafungovalo nejvíc. Je znát, že se o naší fakultě mezi studenty brněnských vysokých škol dobře mluví. 

Co se naopak nepodařilo podle vašich představ a co pro vás bylo během prvního funkčního období nejtěžší? 

Bohužel se nám nepodařilo získat lepší hodnocení univerzity, a tedy ani fakulty, v oblasti tvůrčí činnosti. A to přesto, že získáváme prestižní mezinárodní projekty a většina našich publikací dnes vychází v mezinárodních časopisech nad oborovým mediánem. Kvalitní výzkum proto bude jednou z našich priorit i v dalším funkčním období. Osobně pro mě ale bylo nejtěžší období, kdy se fakulta potýkala s poměrně vysokou finanční ztrátou. Náklady v letech 2022–2024 výrazně převyšovaly naše finanční zdroje a rozpočet jsme z nich nedokázali pokrýt. Musel jsem proto učinit několik nepříjemných personálních rozhodnutí. To bylo za celé mé dosavadní působení ve funkci nejnáročnější. 

Změnil jste během prvního funkčního období na něco názor? 

Asi jsem změnil pohled na význam administrativní podpory akademických pracovníků. Dříve jsem ji vnímal především jako servisní záležitost, dnes ji považuji za jednu z podmínek kvalitní výuky a výzkumu. Pokud akademičtí pracovníci tráví příliš mnoho času administrativou, zákonitě jim zbývá méně prostoru na studenty, výzkum a vlastní odborný rozvoj. 

Co vás teď ve funkci čeká jako úplně první? 

Za pár hodin jedu do USA na výroční konferenci Financial Management Association. Nejedu tam ale jako děkan, nýbrž jako vědec prezentovat výsledky svého výzkumu. Děkan není jen funkcionář, ale především akademický pracovník, který učí a bádá. Jako děkana mě ale ještě dnes odpoledne čeká dočtení akreditačního spisu k žádosti o akreditaci nového studijního programu International Business Management, který bude celý v anglickém jazyce a určený především zahraničním studentům. Pokud všechno dobře půjde, noví studenti tento program budou moci studovat již od září příštího roku. 

Co si od nového studijního programu slibujete? 

Doposud jsme anglicky vyučované studijní programy koncipovali tak, aby byly shodné s těmi českými. Tenhle je ale zbrusu nový. Není to jen překlopený český program, ale vychází především ze současných požadavků zahraničních uchazečů a moderních trendů ve vzdělávání. Nabídne dvě specializace – Global Leadership a Business Analytics. Chceme zahraničním studentům nabídnout moderní vzdělání v oblasti podnikové ekonomiky a managementu, které je připraví na působení v mezinárodním prostředí a globálních firmách. Chceme tím oslovit především ty studenty, kteří by jinak zamířili za studiem do Spojených států.  

Co dalšího ve vašem funkčním období fakultu čeká? 

Do roku 2030 musíme připravit nové reakreditace většiny stávajících studijních programů. Nové programy musí být flexibilnější, mohou být i kratší a musí využívat také hybridní formy výuky. Jejich přirozenou součástí musí být aktivní a efektivní práce s nástroji umělé inteligence, která našim absolventům přinese vyšší konkurenceschopnost na mezinárodních trzích práce. 

Jak se podle vás budou muset studijní programy a samotná výuka přizpůsobit současnému světu? 

Myslím si, že umělá inteligence kompletně změní školství. Ne jeho obsah, ale především formu výuky. My sice studentům předáváme znalosti, často se ale potýkáme s tím, že studenti při ověřování těchto znalostí stále více využívají prostředků umělé inteligence. S tím bychom neměli bojovat. Nemůžeme studentům zakazovat používat AI, když jim má v budoucnu pomáhat zvyšovat efektivitu jejich práce. Musíme ji integrovat do všech studijních programů a naučit studenty aktivně ji využívat jako pomocníka a nástroj, aby s její pomocí dokázali správně rozhodovat, nejen informace opakovat. Umělá inteligence postrádá nadhled, který je při rozhodování lidí důležitý. Student musí umět rozpoznat, kdy informace, kterou od ní získává, není správná. 

Změní se nějak i přístup ke studujícím? 

Podle mého názoru především ve způsobu ověřování jejich znalostí a kompetencí. Musíme zjišťovat nejen to, co studenti a studentky vědí, ale také jestli své znalosti dokážou využít. A měli bychom přitom automaticky předpokládat, že při práci použili umělou inteligenci. Tomu musíme přizpůsobit nejen zkoušky a testy, ale také seminární či závěrečné práce. Stejně jako jsme dříve při ověřování znalostí počítali s tím, že mají k dispozici kalkulačku, a ne počítadlo. Dnes bychom měli hodnotit, jakého výsledku dokáží studenti dosáhnout se všemi dostupnými nástroji, včetně AI. A především hodnotit přidanou hodnotu, nové poznatky, ke kterým studenti při použití AI dospěli. 

Ve svých kandidátských tezích jste napsal, že vaší dlouhodobou vizí je vybudovat z PEF středoevropské centrum vzdělávání a výzkumu. Co si pod tím máme představit? 

Chtěl bych, aby se naše fakulta stala jednou z přirozených voleb ve středoevropském prostoru, pokud jde o vzdělávání a výzkum v oblasti ekonomiky a řízení podniků s využitím informačních technologií. Když se například student rozhoduje, jestli bude studovat u nás, nebo ve Vídni, když firma hledá partnera pro výzkum nebo státní instituce někoho ke spolupráci, měli by přirozeně uvažovat, že osloví i naši fakultu. Abychom se do takového povědomí dostali, musíme zaujmout především na mezinárodní úrovni a dosahovat kvalitních výsledků. Excelence nemůže existovat jen na papíře, musí být také vnímaná. Pokud se této vizi alespoň přiblížíme, budu spokojený. 

Podle čeho poznáte, že se tuto vizi daří naplňovat?  

Jedním z ukazatelů jsou finanční prostředky, které získáváme z mezinárodních grantů nebo od soukromých firem, které mají zájem o výsledky naší práce. Důležité je také to, kde naši akademičtí pracovníci publikují. Pokud se jim daří se prosazovat v nejcitovanějších světových časopisech, které k publikaci přijímají jen omezený počet příspěvků, vypovídá to o kvalitě naší tvůrčí činnosti. Kvalitu vzdělávání bychom podle mě měli měřit rozdílem mezi vstupními a výstupními znalostmi a kompetencemi studentů. To je ale dosti obtížné. Musíme si také uvědomit, že vědec publikující v nejlepších světových časopisech nemusí být zároveň nejlepším učitelem. Dobrý učitel ale musí hodně číst, být seznámen s nejnovějšími výsledky výzkumu a být v aktivním kontaktu s akademickými pracovníky v zahraničí. 

Jednou z vašich priorit je také získávání většího objemu prostředků ze soukromých zdrojů. Jakou spolupráci s firmami si představujete? 

Když mluvím o získávání prostředků ze soukromých zdrojů, mám na mysli konkrétní spolupráci mezi firmou a fakultou, například v oblasti výzkumu. Člověk, který ve firmě vyvíjí technologie a pracovní postupy, může být zároveň zaměstnancem fakulty, kde má k dispozici výzkumnou infrastrukturu a třeba i tým doktorandů. Některé firmy u nás aktivně spolupracují při tvorbě témat závěrečných prací a projektů, případně zadávají konkrétní úkoly, které by jinak museli řešit její vlastní pracovníci. Tento typ spolupráce bych chtěl rozšířit.  

Další možností je připravovat pro firemní partnery kurzy přímo na míru jejich potřebám, například zaměřené na využívání technologií nebo rozvoj tzv. soft skills. To vše souvisí s potřebou připravit fakultu nejen na změny, které s sebou přinese nový zákon o vysokých školách, ale také na redukci prostředků, které vysoké školy získávají z veřejných zdrojů. Bohužel to s sebou nese i negativní důsledky. Akademický pracovník nemůže ve stejném rozsahu vyučovat tuzemské studenty a zároveň zajišťovat nové kurzy pro firmy a zahraniční studenty, anebo se věnovat výzkumu pro firmy. Pokud se bude více věnovat těmto aktivitám, zákonitě mu zbude méně času a energie na výuku tuzemských studentů. 

Jak se to promítne do fungování fakulty? 

Je potřeba si uvědomit, že student, který chce studovat na vysoké škole v Česku, se na ni v budoucnu nemusí dostat právě proto, že škola bude muset poskytovat i jiné služby dalším cílovým skupinám, aby si zajistila financování. Strategii současné vlády ale nezměníme, musíme se jí pouze přizpůsobit. Reálné mzdy nám totiž výrazně klesají a je proto čím dál těžší motivovat akademické pracovníky nejen na vysokých školách dále pracovat, ale zároveň poskytnout konkurenceschopnou nabídku mladým začínajícím kolegům. 

Co pro vás vlastně znamená být dobrým děkanem? 

Na tuto otázku by možná lépe odpověděli mí kolegové. Možná se to pozná tak, že na fakultě budou spokojení a motivovaní lidé, kterým jejich práce dává smysl. Dobrý děkan je i ten, kdo dokáže ukázat cestu i ve špatných časech a neslibuje něco, o čem ví, že to nedokáže splnit. Doba se rychle mění a s každým funkčním obdobím se mění i to, co znamená být dobrým děkanem. Ten, kdo přijde po mně, bude řešit zase úplně jiné problémy. Když se na děkanátu dívám na tabuli s portréty všech předchozích děkanů, říkám si, jestli by měli radost z toho, jak se fakultu snažím dál rozvíjet, kdyby mě dnes viděli.  

Všechny aktuality a PEF v médiích