Když jste byl požádán o tento rozhovor pro web PEF MENDELU, souhlasil jste slovy, cituji: „To je jasná věc, PEF mi dala strašně moc do života!“ Co tedy konkrétně Vám PEF MENDELU dala?
PEF MENDELU mi dala skvělé základy, jak rychle vstřebávat informace. Nikdy jsem nepatřil k premiantům, ale vždy jsem si dokázal odpracovat, co bylo potřeba. Studoval jsem magisterský stupeň až na třech univerzitách současně, rozjížděl své první podnikání, jezdil na různé zahraniční stáže. V praxi to třeba vypadalo tak, že jeden týden jsem měl zkoušku v pondělí na Technické univerzitě v Gebze v Turecku, ve středu jsem musel na zápočet do Brna a v pátek jsem měl další zápočet na univerzitě v Oulu u severního polárního kruhu ve Finsku. A to vše by nebylo možné, kdyby mi PEF MENDELU nedokázala vytvořit vhodné podmínky. Podobně tomu bylo například i při odjezdech na Work & Travel do USA. Letadlo mi letělo v 17:00 z Vídně do Bostonu a ráno jsem ještě absolvoval zkoušku v Brně. Celkově jsem měl tak možnost během studia udělat i spoustu další práce.
Ve své diplomové práci, kterou jste zakončil navazující magisterské studium na PEF MENDELU v roce 2010, jste se zabýval čínským automobilovým trhem, konkrétně analýzou strategického rozhodování společnosti Škoda Auto na tomto trhu. Čínský marketing a management jste také studoval na univerzitě v Bruselu. Co Vás na čínském trhu fascinuje?
Když jsem byl nedávno v Šen-čenu v Číně, tak jsem na obědě s naším auditorem od něj vyslechl zajímavou věc. Když tehdy absolvoval univerzitu v roce 2002, tak už jako studenti se učili, že čínská ekonomika je přehřátá. My jsme si to mysleli i v roce 2010, když jsme v Číně začínali, a v roce 2016 jsme cítili, že trh s nemovitostmi je na vyloženém maximu. I to byl špatný odhad. Teď máme rok 2019 a ekonomika pořád drží. Tak jsme s kolegy usoudili, že vlastně nikdo neví, kde je její vrchol. To je asi na Číně ta největší zajímavost. Čínský trh je obrovský, a tak se díky státním intervencím daří nadále ekonomiku držet na plné obrátky.
Myslíte si, že je to dobře, že stát svými intervencemi zasahuje do ekonomiky?
Určitě bych se inspiroval podporou v těch odvětvích, kde Číňané dokáží dělat rozhodnutí a práci velmi rychle. Čína se zaměřila na infrastrukturu – rychlovlaky a dálnice, což neskutečně pohání ekonomiku dopředu.
Procestoval jste celý svět a nyní žijete v Hongkongu. Proč právě zde? Má to nějaké podnikatelské výhody?
Hongkong je jiný, vše je tam více založeno na finančních a logistických službách. Prakticky nedávno Hongkong připadl zpět Číně a od roku 1997 běží padesátiletí v duchu „jedna země, dva systémy.“ Commonwealth je zde stále znát, prakticky Company Ordinance (nařízení o reformě a modernizaci hongkongského práva obchodních společností a o změně části předpisů týkajících se společností – pozn. red.) je stále založeno na britském systému. Žijete v Asii, ale máte britský právní systém, angličtinu jako úřední jazyk a tak dále. Je to prostě impozantní a jedinečný svět. O Hongkongu se říká, že „A New York minut is a Hong Kong second.“ Je zde všechno strašně rychlé. Když zde žijete více než devět let, tak vnímáte New York nebo Silicon Valley jako pomalá klidná města, o Evropě nemluvě. Vždyť v Hongkongu můžete založit firmu do jedné hodiny.
Vystudoval jsem a přemýšlel, kam dál. Začal jsem pracovat pro jednu lobbistickou firmu v Bruselu, ale zjistil jsem, že mě to táhne spíš k byznysu, že se musím věnovat tomu. Jelikož jsem již mimo Českou republiku od roku 2006, tak jsem měl možnost žít ve více než deseti zemích světa, dlouhou dobu hlavně v USA. Credit Crunch – zamrznutí úvěrového trhu, bohužel zapříčinil, že západní svět bude dlouho v krizi. Dokonce některé specifické oblasti se z krize nevzpamatovaly dodnes, třeba bankovnictví, realitní trh nebo developerské činnosti.
Jednoho dne jsem byl na zasedání v nějakém institutu EU v Bruselu a vedle mě seděl děkan vlámské Vrije Universiteit Brussel a nabídl mi, jestli bych nechtěl studovat čínský management. Souhlasil jsem. Čím dál více mi dávalo smysl zaměřit se na Asii a v roce 2010 jsem se tam přesunul. Nejdříve jsem zvolil Peking, ale tam jsem velmi rychle po několika měsících pochopil, že by mi trvalo strašně dlouho svůj byznys realizovat, tak jsem sedl na vlak a vydal se přes celou Čínu do Hongkongu, kde jsem začal okamžitě podnikat.
V Hongkongu žiji již devět let a občas zapomínám, jak se věci mají v západní kultuře. Když cestujete mezi kancelářemi, musíte přepínat i kulturně. To, co funguje v Hongkongu, je například ve Spojených státech úplně mimo. Kdyby chtěl někdo zkusit podnikat v Asii, doporučil bych mu, aby to prvně zkusil v Hongkongu či Singapuru.
Ve svém podnikání se zaměřujete na zakládání a růst firem. Sám sebe označujete za „Start-Up Business Professional“ – co si pod tím mohou naši studenti konkrétně představit?
Já jsem rozjel přes deset firem za posledních dvanáct let a řada z nich funguje dodnes. Samozřejmě, některé se nepovedly, ale tak nějak si dokáži představit, jak musí byznys hned od začátku fungovat. Nejlepší je začít podnikat v oboru, který naprosto neznáte, protože do toho vnesete svoje ideály. A úplně nejlepší je, když rozjíždíte firmu v cizině! To, že jste prakticky neustále sami, vám dá sílu se soustředit jen na to podnikání. I v České republice budete sami, pokud to s podnikáním myslíte vážně. Je to brutální zápřah dělat věci jinak v odvětví, kde vidíte profesionály s desetiletými zkušenostmi. „Startup professional“ je podle mě někdo, kdo dokáže rozjet výdělečné podnikání během pár měsíců či jednoho až dvou let. Představte si, že vám teď řeknu: „Odjeďte do Kuala Lumpur a rozjeďte tam telekomunikační byznys.“ A to jsem přesně udělal já a za pár měsíců prodal. Nebo úplně na začátku v roce 2006, kdy jsme rozjížděli nopalový chléb a pivo. Začínali jsme v Mexiku prakticky s nulovými znalostmi a ono to vyšlo. Samozřejmě, podnikání má dnes úplně jinou podobu než na začátku, kdy to bylo hodně sparťanské, ale klíčem stále je dělat jej nízkonákladově a profitabilně. Když jste na začátku a je to vaše první podnikaní, tak prostě musí vydělávat prakticky hned. Až nashromáždíte nějaký kapitál, tak je vše jednodušší, můžete jít do něčeho většího, kde vývoj či licence stoji miliony dolarů, a až tak nevadí, že ztrácíte na začátku, protože vytváříte hodnotu a může vás někdo koupit i se ztrátou. Opravdu zaleží na tom, do čeho se pustíte.
Založil jste firmu „Startupr,“ která se stala respektovanou mezinárodní společností se šesti pobočkami po celém světě. Zaměřujete se na investiční, účetní a auditní služby pro SME. Jak by Vašich služeb mohli využít třeba absolventi PEF MENDELU, kteří uvažují o založení vlastní firmy?
Těch služeb je plno, od investic do startupu, přes využití našich služeb třeba v compliance (soulad s pravidly, právními předpisy, směrnicemi a etickým kodexem – pozn. red), kde jsme nedávno rozjeli další podnikání a nabízíme KYC (Know Your Client) services. A před rokem jsme otevřeli další firmu eqvista.com. Zaměřuje se na správu podílových listů ESOP a cenných papírů a obligací firmám, které je rozdělují investorům a zaměstnancům.
Co je podle Vás úspěšný obchodní model? Jakých základních pravidel by se měl podnikatel držet, aby se stal a zůstal i nadále úspěšným?
Jednoznačně disciplína a být na sebe tvrdý. Buď si můžete nastavit laťku sami a víte, kde je, anebo vám ji život dříve nebo později nastaví sám. Když běžíte a chcete přeskočit laťku, tak víte, kde je, a její výška vás tak nepřekvapí. Jde o to posouvat tu tyčku stále výš. Já moc nevěřím na „overnight success.“ Dám vám příklad. Již za studií na PEF MENDELU bylo mým cílem vydělat nějaké peníze a našetřit si na podnikání, tak jsem jezdil na Work & Travel do USA pracovat do restaurace, kde jsme dělali čtyři měsíce průměrně 120 hodin týdně. Tak jsem si domů přivezl každé léto zhruba 25 tisíc dolarů a šetřil jsem na první podnikání. Bez té disciplíny by to nešlo. Takže můj závěr je, že jde dělat věci z dlouhodobého pohledu správně prakticky každý den.
Jste zastáncem nejnovějších fintechových technologií. Myslíte si, že v této oblasti podnikání mají české firmy rezervy? A co byste konkrétně doporučoval malým a středním podnikům v této oblasti?
Česká fintech scéna na velikost našeho trhu je výborná. Čeští zakladatelé pochopili, že musí už začínat s globálním produktem, ale prvně využít ke startu náš trh, protože není až tak saturovaný. Určitě však zde chybějí investoři, kteří dokáží více riskovat. Například v Silicon Valley či v Hongkongu prakticky jen první krok firmy – „Seed Round“, tzn. počáteční investice na podporu průzkumu trhu, jaký produkt se vlastně bude nabízet, mohou být až 2,5 milionu dolarů. Pokud dnes chcete dělat věci pořádně a vyhlédnout si vyloženě niche market (úzký segment trhu – pozn. red), tak můžete narazit na řešení úkonů, kterým rozumí strašně málo expertů, a tam si klidně můžete nechat zaplatit až stovky dolarů za hodinu. Každý startup by hned měl jít globálně a mít co nejdříve cash-flow, ono určitě nebude pozitivní, ale ukáže, že je tam nosná myšlenka a že klienti jsou ochotni za ni zaplatit. Ale to jsou všechno známé věci. Moje první firmy byly výdělečné, pak teprve jsem mohl stavět něco většího a mít delší ztráty. Pokud stavíte produkt, který bude mít hodnotu, obětujete zisk na úkor růstu. Tak to dnes startupy dělají.
Jaké by bylo Vaše hlavní doporučení pro studenty i absolventy PEF MENDELU, kteří uvažují o založení vlastního startupu? Na co zejména nezapomenout, čemu se vyvarovat?
Pokud je to první firma, tak bych určitě doporučil zaměřit se na něco, co vydělává, a to do pár měsíců. Člověka to totiž potom baví úplně jinak. Vzhledem k tomu, že zakládáme startupy, tak vidím dnes a denně, že firma je navenek strašně úspěšná, ale zakladatelé nemají peníze, protože ten model je hned od začátku tak nastavený. Vždy, když jsem rozjížděl firmu, tak mi musela vydělávat, a to okamžitě, nikdy jsem neměl ten komfort zůstat u rodičů, nebo si půjčit od kamarádů. Takže určitě radím, aby na začátku firma vydělávala okamžitě, a pak teprve zkoušet další věci. Stejně budete pracovat šestnáct hodin denně, ale to k tomu patří!
Můžete na základě svých zkušeností srovnat obecné podmínky pro založení firmy v České republice a v zahraničí. V čem vidíte zásadní rozdíl?
V České republice si moc proces založení firmy nevybavuji, ale vím, že je nutné obcházet úřady a notáře a vše je v papírové formě a trvá to hodně dlouho. V USA nebo Hongkongu můžete založit firmu během jedné hodiny, klidně i o půlnoci. Ono to vychází z toho nadšení. Jste digitální nomád a žijete na Bali, dostanete nápad a vzhledem k tomu, že Hongkong je „the most friendly state to do business,“ tak si zvolíte právě tuhle jurisdikci. Jen pozor, řada lidí si myslí, že Hongkong má nulové daně, ale ve skutečnosti je to 16,5 procent, takže jen o něco nižší než v České republice. Já osobně bych založil firmu tam, kde bydlím a kde jsou moje aktivity. Pokud jsou moji zákaznici ve Finsku, tak ve Finsku, pokud v Indonésii, tak tam. A pak je tu také možnost otevírat pobočky. Technických možností je spousta.
Kdybyste byl nyní na místě absolventa PEF MENDELU, který chce založit vlastní podnikání, v jaké oblasti by to bylo? A s jakým minimálním kapitálem je možné tyto vize uskutečnit? A kde jej vzít?
Já bych to rozdělil na dvě kategorie, pokud máte přístup k levným penězům, tak bych určitě zvolil to, v čem vidím perspektivu. Pokud nemáte investice, tak určitě v oblasti, kde se dají okamžitě vydělat. To jsou dvě odlišné věci a dva odlišné přístupy. Ten první je takový ten Silicon Valley přístup, že máte vidinu a někdo tu vaši myšlenku podpoří. A pak ta druhá, že vám chybí peníze, tak musíte jít do toho, co vám zajistí příjem. Takže ten minimální kapitál je vlastně vaše startovací čára, buď peníze umíte sehnat a začít stavět produkt, anebo je nemáte a musíte hned vydělávat.
Je podle Vás člověk někdy příliš mladý nebo naopak příliš starý na to, aby založil vlastní podnikání? Jak zhodnotit lidský faktor při zakládání firmy?
Vůbec ne, já jsem začínal, když mi bylo 22 let. Znám šikovné podnikatele, kteří začínali hned po střední škole. Čas, místo a lidi kolem vás – to jsou ty důležité komponenty. Takže pokud podnikatel dokáže sestavit tým, může začít kdykoliv.
Spíš bych ještě chtěl dodat, že hodně důležité je neustále studovat. Nemyslet si, že studium školou končí. Opak je pravdou. To náročnější studium začne, až když odejdete ze školy. Základem úspěchu je jít spát s myšlenkou, že jste se dnes v něčem vědomostně zdokonalili. Bez těch znalostí a permanentního vzdělávání to nejde. To je jedna z vlastností, co vás škola naučí, vstřebávat velká kvanta informací. Rozhodnu se pro nový druh podnikání, začnu studovat, ono to klidně může zabrat půl roku, než to vůbec pochopím, a pak teprve můžu implementovat svoje znalosti a tvořit produkt. Vzdělávat se můžete od konkurence, z knížek, a hlavně spousta věci je zdarma na internetu. Takže pokud sebevzdělávaní dokáže člověk pochopit hned na začátku kariéry, tak dokáže rychle proniknout do daného odvětví. No a pak je na řadě fáze implementace.
Jak Vás mohou studenti PEF MENDELU kontaktovat? Můžete nabídnout třeba nějakou stáž na dálku?
Jasná věc! Pokud mě chcete kontaktovat, můžete na tom@incparadise.com. Určitě rád pomůžu, hodně lidí se na mě obrací, a když můžu, tak poradím. Dokonce teď můžeme nabídnout i stáž buď v USA či Hongkongu, což bych určitě absolventům PEF MENDELU doporučil, protože podnikáme ve financích. Jsme otevřeni jak do týmu výzkumu a vývoje produktu, tak i do oblasti softwarového inženýrství.
Kdybyste měl PEF MENDELU doporučit uchazečům o studium, kterou zásadní informaci byste vyzdvihl?
PEF MENDELU je parádně zaměřena na zahraniční stáže a studium. Já jsem využil dvakrát zahraniční studium ve Finsku a Turecku, a pak i stáž v Belgii. Dále jsem mohl studovat v Kanadě a přímo i v Bruselu. A v kombinaci s přístupem učitelů hodnotím tyto pobyty jako vynikající. Tohle si myslím, že je moderní přístup, jak je možné být úspěšný. Když si již na univerzitě toho naložíte co nejvíce, tak je to úžasná průprava do života. Je jen na studentech, kam to v životě chtějí dotáhnout. Možnosti nemají limit, a to je na nich pěkné!