Energická Lucie Formanová z Ústavu financí a účetnictví patří už řadu let k důležitým osobnostem pedagogického sboru Provozně ekonomické fakulty. Svým přátelským přístupem ke studentům ukazuje, že vysoká škola není jen o biflování a čtení slajdů z prezentace. Zajímá vás, co ráda dělá ve volném čase, čím si přála být jako malá a co radí svým studentům? Přečtěte si rozhovor s nejoblíbenější akademičkou fakulty, kterou si zvolili studenti na reprezentačním plese fakulty v roce 2024. 

Kterou superhrdinskou schopnost byste chtěla mít?  

Pokud bych měla superhrdinskou moc, chtěla bych číst myšlenky. To by mi jako pedagožce umožnilo lépe porozumět studentům. Chtěla bych poznat, kdy se někdo ve výkladu ztratil a dokázat se k tomu vrátit a dostat ho zpátky do tématu. Nebo zjistit, kdy si studenti říkají „oukej, už blábolíš moc dlouho, všichni to víme, pojďme dál“.   

Co ráda děláte ve volném čase?   

Důležitý je pro mě sport. Málo co mi tak dobije baterky jako dobře zaběhnutý závod nebo zvládnutý trénink. Mám za sebou půlmaraton s časem 1:44:52 a nyní se chystám na maraton v Třeboni. Přestože už jsem půlmaratonů uběhla spoustu, v tréninku jsem zatím zvládla maximálně 27 km. Připravuji se, abych si maraton vyzkoušela a dokázala, že to zvládnu. Necílím na konkrétní čas, ale samotné dokončení závodu.  

Jaké jsou vaše největší sportovní úspěchy?  

Moje největší sportovní úspěchy se vážou k loňské sezóně, ve které jsem si stanovila ambiciózní cíle. Zúčastnila jsem se všech 14 závodů seriálu Běhej lesy v Česku a na Slovensku, což byla opravdu náročná výzva. Nakonec se mi podařilo obsadit celkově 3. místo v dlouhých tratích na Slovensku a získala jsem bronzový titul Lesů paní. Letos sice trénuji naplno, ale závodit nebudu tak často jako předchozí sezónu. Závody si budu vybírat a spojovat třeba i s prodlouženým víkendem s přítelem, který mě v tomto koníčku plně podporuje.  

Co dalšího ráda děláte?  

Kromě sportu mě moc baví a naplňuje organizace soutěže Zaúčtuj To!, jejíž cílem je hravou formou přiblížení účetnictví žákům středních škol. Snažíme se překonat stigma spojené s účetnictvím a inspirovat mladé lidi k získání nejen odborných znalostí, ale i důležitých soft skills a manažerských dovedností.  

Co je podle vás důvodem, že jste získala titul nejoblíbenější akademičky PEFky?  

Nemyslím si, že něco dělám líp než kolegové. Sama se vidím především jako pedagog a věřím, že dobrý učitel musí nejen ovládat své téma, ale také mít přátelský přístup ke studentům. Pro mě nejsou jen anonymními čísly, ale osobnostmi s jedinečnými příběhy a zkušenostmi. I když se dostanou do tak neoblíbeného předmětu jako je účetnictví, snažím se jim výuku zpříjemnit. Své lekce oživuji příklady z praxe, humorem a přátelským přístupem. Je pro mě důležité, aby se nebáli ptát a věděli, že každé cvičení s sebou přinese nové poznání. 

Nelitujete někdy toho, že jste se dala na akademickou práci? Neměla jste nějaké romantičtější představy o zaměstnání, když jste byla dítě?  

Nikdy jsem nechtěla být princezna nebo královna. Moji rodiče by vám řekli, že jakmile jsem se naučila psát, tak jsem si hrála na paní učitelku. Měla jsem doma tabuli, své žáky z řad rodinných příslušníků a všem jsem rozdávala žákovskou knížku a testy. Cesta k pedagogické profesi však nebyla přímá – po základní škole jsem šla na ekonomické lyceum, jako bakalářský program jsem studovala Účetnictví a finanční řízení podniku na Soukromé vysoké škole ekonomické Znojmo a na PEF jsem nastoupila až do navazujícího magisterského studia Účetnictví a daně. Zde tehdy Institut celoživotního vzdělávání nabízel program Učitelství odborných předmětů. Chytlo mě to tolik, že jsem si následně na Masarykově univerzitě kompletně dodělala pedagogické vzdělání. Přestože jsem pak ještě zkusila auditorskou praxi, stále jsem cítila, že moje místo je zde na fakultě, a že mým posláním je pracovat se studenty.  

Jaká je vaše nejoblíbenější vzpomínka z doby, kdy jste studovala na vysoké škole?  

Ta bude nejspíš spojena s mým přijetím na Provozně ekonomickou fakultu. Když mi přišla notifikace o přijetí, všechny mé další plány najednou ztratily na váze a věděla jsem, že právě sem patřím. Znala jsem zdejší prostředí a věděla jsem, že tady jsou skvělí odborníci a pedagogové.   

Dokázala byste definovat svůj přístup ke studentům?  

Chci, aby moje hodiny nebyly jen čistá teorie. Zvu si odborníky z praxe a snažím se integrovat různé aktivizační prvky a hry. Věřím, že studenti ve škole očekávají víc než jen předčítání slajdů. To mohou dělat sami doma. Proto je pro mě důležité zařazovat inovativní prvky, které činí výuku o trochu zábavnější.  

Je něco v čem vás studenti inspirují?  

Každý student, který je otevřený a projevuje zájem o vzdělání je inspirativní. Díky kontaktům, které na PEF máme, jim mohu pomoci najít brigády v prestižních firmách jako je PwC, BDO, Ernst & Young a další. Jejich znalosti z praxe, které při studiu nabývají, jsou pro mě motivací k neustálému zlepšování výuky. Když pak po absolutoriu vidím jejich úspěchy a profesní růst na LinkedInu, je to pro mě další impulz k tomu, abych se věnovala výuce s ještě větším nasazením.  

Máte nějakou historku ze setkání nebo zážitek se svými studenty mimo univerzitu?   

Jako nadšená běžkyně se často setkávám se svými studenty v Lužánkách. Často na mě koukají a říkají si „je to ona nebo není to ona“. Také vedu lekce spinningu ve fitku blízko fakulty. I tam se často potkávám se svými studenty i absolventy a vznikají zábavné situace.  

Je nějaký omyl či předsudek, který podle vás lidé mají, když řeknete, že pracujete v akademické sféře?   

Nemyslím si, že se na nás lidé dívají jinak. Občas se mýlí v tom, že nás vnímají pouze jako vědce, ale jsme i pedagogové. Musíme přemýšlet o tom, jak studenty nadchnout a předat jim své znalosti  

Kdybyste mohla něco na vysokých školách změnit, co by to bylo?   

Ráda bych viděla více komunikace mezi studenty a akademiky a řešení konkrétních problémů, které studenty trápí v praxi nebo při studiu. Je důležité vytvořit prostor pro otevřenou výměnu názorů a dotazů. Také bych chtěla, aby studenti projevovali větší nadšení a touhu po vzdělání. Vysoká škola není jen o absolvování přednášek a získání titulu, ale o rozvoji dovedností a kontaktů. Studenti, navštěvujte zajímavé externí přednášky, využívejte certifikace a možnosti, které vám škola nabízí. Nemá smysl studium jen odsedět v lavici a odnést si titul. Titul je totiž jenom začátek.   

Další aktuality, rozhovory a PEF v médiích