Nejoblíbenějším akademikem pro rok 2026 se stal Pavel Turčínek

16. 3. 2026

Pavel Turčínek z Ústavu informatiky získal mezi studenty PEF ocenění pro nejoblíbenějšího akademika. V rozhovoru vzpomíná na své studentské roky, vypráví, co ho na práci se studenty baví nejvíc, proč ho těší být mezi mladými lidmi a čím tráví svůj volný čas. Rád se setkává se svými studenty i mimo univerzitu. Byli jste už u něj na hodových slavnostech ve Starém Lískovci, které pomáhá organizovat?

Jaký jste byl student?

Myslím, že mi to šlo docela snadno. Nemusel jsem se moc učit, protože co jsem si poslechl nebo přečetl, to jsem si většinou dokázal zapamatovat. Už od základní školy jsem měl štěstí. Na vysoké škole tady na MENDELU jsem chodil na přednášky a většinou jsem vše pochopil hned. Když šlo o teoretickou látku, přečetl jsem si ji a většinou to na zkoušce vyšlo. Nejvíc mi dělaly problémy předměty jako podniková ekonomika, finance a právo, jinak to byla pohoda.

Vzpomenete si na nějakého pedagoga, který vás ovlivnil?

Určitě pan docent Motyčka tady na Ústavu informatiky. Vedl všechny mé práce od bakalářské po disertační, zapojoval mě do práce na ústavu a vlastně díky němu jsem na Ústavu informatiky PEF MENDELU zůstal. Nikdy jsem moc neuvažoval, že bych se stal akademikem, potažmo pedagogem. Občas si z toho dělám legraci a říkám, že neučím, učit se musí studenti. Moje pozice se jmenuje odborný asistent, takže spíš jen odborně asistuji.

Co vás na práci se studenty baví?

Především ta rozmanitost. Baví mě sledovat, když se někomu daří. Baví mě také, když mohu pozvat své bývalé studenty do výuky a vidět, jak se vypracovali dál s často mnohem výš, než jsem sám. Snažím se vést hodiny tak, aby nebyly nudné. Vždycky říkám, že se se mnou studenti musí bavit a diskutovat. Jen tak je výuka interaktivní a zajímavá. Musím je rozhýbat a rozmluvit, aby byla hodina živá. Když mě to baví mě, baví to i studenty.

Líbí se mi být mezi mladými lidmi. Díky nim si sám stále připadám mladý. Sleduji jejich rozvoj a zároveň vidím svůj vlastní. Když někdo přijde s otázkou, která by mě ani nenapadla, motivuje mě to přemýšlet. Díky tomu a novým studentům je pro mě každý rok něčím novým. A pak jsou tu nečekané momenty. Jednou na konci semestru jedna studentka přinesla do výuky cheesecake a rozdávala ho spolužákům a i já jsem dostal kousek. Bylo nás asi patnáct a pěkně jsme si to rozdělili.

Co by si podle vás měli studenti z vysoké školy odnést?

Vysoká škola je hlavně prostor pro budování vztahů se spolužáky, kteří se věnují stejnému oboru, pracují na různých místech nebo zakládají firmy. Tyto známosti a přátelství jsou obrovským přínosem. Také by se měli naučit nebát dělat chyby. Ty na škole nebolí. Často se setkávám se situacemi, kdy studenti mají vytvořit aplikaci nebo proceduru a říkají, že by to nemuselo fungovat, a tak to ani nezkusí. Umět zkoušet nové věci, zkoušet je i jinak, když něco nevyjde, a mít vytrvalost je podle mě to nejdůležitější, co si ze školy odnést.

Co byste změnil na vysoké škole?

Nastavení mysli některých kolegů. Myslím si, že lidé by měli do výuky chodit s radostí, někdy ji ale berou jen jako nutné zlo. A to se přímo odráží na kvalitě výuky. Taky mi připadá zbytečný tlak na excelentní vědecké výsledky. Podle mě k tomu, aby byl člověk dobrým vyučujícím, nemusí být excelentní vědec.

Stává se vám, že potkáváte studenty mimo univerzitu?

Nemám problém potkat se s nimi i neformálně, třeba v hospodě. Rád je zvu třeba na hody u nás ve Starém Lískovci. Někteří přijdou a je to vždy velmi milé. Dřív jsem na hodech býval aktivnější jako stárek, teď spíš pomáhám z pořadatelského hlediska.

Potkáváme se i náhodně. Vzpomínám, že kdysi dávno jsem byl na burčákovém pochodu a potkal jednoho ze svých studentů. Poznal mě a hned mě zatáhl do svého sklípku, kde jsme společně ochutnávali burčák.

Co děláte ve svém volném čase?

Pracuji na zahradě. Rekonstruuji tam stodolu a práce je opravdu hodně. Na zahradě mám jednu višeň a hrušeň a pěstuju zeleninu – mrkev, rajčata, nic zásadního, ale baví mě to. Taky rád jezdím na kole. Vloni jsem si udělal výlet z Brna do Bratislavy. Je to asi 180 kilometrů, ale já jsem jel pohodově, celý den v klidu.

Co vám udělalo v poslední době radost?

Velkou radost mi udělaly obhajoby studentských projektů. Šlo jim to skvěle! V rámci databázových systémů navrhli vlastní databáze a všechny byly naprosto v pohodě. No a samozřejmě mě potěšilo to, že jsem získal ocenění za nejoblíbenějšího akademika, protože to vypovídá o tom, že studenti vnímají můj přístup pozitivně.

Kdybyste mohl mít jakoukoli superhrdinskou schopnost, která by to byla?

Takovou nepotřebuji. Stačí mi rozesmát ostatní a dělat jim radost. Podle mě je to sama o sobě velmi „superhrdinská“ schopnost. Více lidí by se mělo usmívat a dělat si radost. To je užitečnější než neviditelnost, čtení myšlenek nebo procházení zdmi.

Všechny aktuality a PEF v médiích

Více aktualit

Všechny aktuality